kritické myšlení vs. iracionalita

Kritické myšlení

Logický a vědecký přístup

Occamova břitva (Ockhamova břitva)

Jedná se o logický a metologický princip úspornosti, který údajně pochází od anglického filosofa a myslitele Williama Occama (cca 1287–1347). Podle něj je nadbytečné dokazovat něco větším počtem argumentů než je nezbytně nutné, největší pravdy jsou vyjadřovány úsporně, jednoduše, srozumitelně. Dá se tedy říci, že:

„Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované.“

Popperova břitva

Jde o podmínku testovatelnosti a vyvratitelnosti hypotéz a teorií formulována filosofem Karlem R. Popperem (1902–1994).

„Vědecké teorie jsou ověřitelné. Ověřitelné teorie je možné na základě ověřovacího postupu zamítnout (a nahradit teoriemi jinými).“

Humeova břitva

Tento postoj k víře v zázrakům, který se dá tvrdí, že svědek může být oklamán, tudíž je zázrak obtížně doložitelný, definoval skotský filosof David Hume (1711-1776) a dokládá, že žádné náboženství nemůže stát na zázracích.

„Žádné svědectví není s to dokázat zázrak, ledaže by šlo o svědectví takového druhu, že by jeho mylnost byla ještě zázračnější než skutečnost, kterou se snaží doložit.“

MUDr. František Koukolík (*1941) Humeovu břitvu ještě posouvá dále a určuje i pravděpodobnost zázraku tvrzením:

„Nevědomost, omyl, lež a podfuk je vždy pravděpodobnější než zázrak.

Kognitivní zkreslení

Sebenaplňující předpověď (Rosenthalův efekt, Golemův efekt, Pygmalion efekt)

 

Forerův efekt (též Barnumův efekt)

Americký psycholog Bertram Forer (1914–2000) v roce 1948 uspořádal na svých 39 studentech experiment, kterým předložil test osobnosti DIB (Diagnostic Interest Blank). Studentům po vyplnění tohoto dotazníku bylo řečeno, že jim každému vypracuje individuální a přesný posudek osobnosti. Po nějaké době studentům skutečně předal v obálkách jejich posudky. Studenty nechal posudky si přečíst a následně je požádal o hodnocení (školní škála od jedné do pěti) pravdivosti a správnosti posudku pro jejich osobu. Průměrná známka posudku byla 4,26, tedy studenti považovali své posudky za velmi přesné a dobře popisující jejich osobnost. Poté Forer odhalil, že každý student měl ve své obálce shodný text jako měli ostatní. Ten byl složen z vět z několika různých horoskopů.

Vágní a univerzálně platné výroky může shledávat za pravdivé naprostá většina lidí; každý si v konkrétním výroku dokáže najít část, která jej pravdivě či domněle charakterizuje.